Co je to úzkost

Úzkost je přirozená obranná reakce organismu na stres. Patří mezi adaptační mechanismy, které nám pomáhají přizpůsobit se v situacích mimo svou komfortní zónu a často nás motivují ke zvládnutí mnoha životních výzev. Dlouhodobá a intenzivní úzkost ale není v pořádku a patří již k patologickým jevům a poruchám.

Úzkost někdy bývá těžko definovatelná, i když ji cítíme a projevuje se u nás skrze nejrůznější fyzické symptomy, nemusíme mít jasnou představu o tom, co konkrétně ji způsobuje. Úzkostné poruchy totiž často nemají odpovídající stresové podněty a vznikají i bez zjevných a jasně rozpoznatelných příčin.

Jaké rozlišujeme úzkostné poruchy

Úzkostných poruch existuje celá řada. Patří mezi ně například:

Generalizovaná úzkostná porucha. Jde o chronickou úzkost, která trvá alespoň šest měsíců a není doprovázena panickými ataky. Většinou se vyskytuje ve větší míře u žen a projevuje se například jako obava z budoucnosti doprovázena psychickým vyčerpáním z neustálých starostí.
Obsedantně-kompulzivní porucha (vtíravé myšlenky a nutkavé chování). Jde o velmi časté úzkostné poruchy, pro které jsou charakteristické tzv. vtíravé myšlenky (obsese) a nutkavá opakující se jednání (kompulze). Pacient se například mnohokrát vrací domů a kontroluje, zda opravdu zamknul, zhasnul či vypnul plynový vařič.
Panická porucha (silné záchvaty úzkosti). Tato porucha je definovaná jako náhle vzniklé záchvaty úzkosti a paniky různé intenzity, které trvají jen krátkou chvíli, zpravidla od 5 do 20 minut. Objevuje se častěji u žen a mladých osob. Dochází k velmi silné úzkosti, která může způsobit až fyzický kolaps a projevuje se mnoha doprovodnými symptomy, které mohou vyvolat zdání infarktu, mozkové příhody nebo epileptického záchvatu. Stav mohou doprovázet křeče, strach ze smrti, pocity na omdlení či krátkodobá ztráta vědomí.
Sociální fobie. Tato fobie může potrápit již mladistvé a dospívající, kteří se snaží sociálně adaptovat a komunikovat se svými vrstevníky. U citlivých osob se sníženým sebevědomím nebo případnými komplexy však dochází k velké nejistotě a úzkosti při kontaktu se svým okolím a v nejrůznějších sociálních situacích. Příčiny mohou být samozřejmě různorodé. Pomáhá psychoterapie a adaptace na vnější prostředí, často se ale tito lidé stávají velmi uzavřenými vůči okolnímu světu. Navíc se vyhýbají situacím, které jsou pro ně velmi stresující, byť jde třeba jen o to mluvit s někým na veřejnosti nebo zajít si něco vyřídit.
Specifické fobie (například klaustrofobie, agorafobie, apod.). Fobie představují konkrétní strach z věcí, zvířat nebo situací a dokáží člověka intenzitou úzkosti až ochromit. Jejich příčiny jsou obtížně rozpoznatelné, někdy souvisí s traumatem. S fobiemi dokáže opět účinně pracovat psychoterapie.
Smíšená úzkostně depresivní porucha. Tato porucha se projevuje jednak příznaky úzkosti, tak i deprese. Nemocný má nepříjemné pocity, že nic nezvládá, je neužitečný a na budoucnost se dívá velmi negativně. Tyto potíže bývají chronické.
Akutní reakce na stres. Tato reakce trvá několik hodin až dní. Nejprve se projevuje určitou ztuhlostí a neschopností pohybu, anebo naopak nepřiměřenou aktivitou. Naše chování je provázeno intenzivními projevy emocí (vztek, zoufalství, beznaděj).
Posttraumatická stresová porucha. Tato úzkostná porucha se rozvíjí následkem velmi silného stresu a vzniku traumatu, například po přepadení, vážné dopravní nehodě, při níž zahyne někdo blízký, v důsledku sexuálního násilí, únosu atd. Spouštěčem může být jakékoliv trauma, které nám znemožňuje žít dále bez toho, aniž bychom neustále mysleli na proběhlou stresovou událost. Potíže mohou trvat celé roky, porucha se rozvíjí po dobu až šesti měsíců od daného incidentu. V důsledku traumatu si procházíme přirozenými obrannými mechanismy, například popíráním události nebo dočasným vytěsněním, přes fázi přemítání a obviňování, zda jsme události mohli či nemohli zabránit. Traumatizující incident se ale neustále vrací v představách a ve snech, prožíváme paniku a strach z reálného života, dostavují se iracionální nutkavé myšlenky, že by se situace mohla opakovat atd. To vše způsobuje psychickou trýzeň s mnoha psychickými i fyzickými symptomy a následky narušujícími přirozený a zcela normální běh života.
Porucha přizpůsobení (krátkodobě přetrvává po nepříznivé stresující situaci). Obtíže se projevují zhruba měsíc po dané události a mohou se svými projevy různit, může jít o depresivní, úzkostné projevy či poruchy chování.

Příčiny vzniku úzkosti

Vědci zjistili, že většinově se úzkost projevuje u žen a může být způsobena také užíváním některých léků, zejména návykových látek, kdy je úzkost v podstatě přímým důsledkem intoxikace či abstinenčních příznaků. Kromě toho však bývá adekvátní reakcí na stresové faktory v našem životě a jednou z možných příčin jsou i některá onemocnění, například hormonální poruchy a nemoci štítné žlázy. Jde mimo jiné o hormonální nerovnováhu v případě hypotyreózy (snížená funkce štítné žlázy) i hypertyreózy (zvýšená funkce štítné žlázy), nebo též o nedostatek hormonů serotoninu a dopaminu. Zcela běžně pak úzkosti souvisí s nejrůznějšími duševními poruchami i psychózami. V průběhu úzkosti dochází ke snížení hormonů serotoninu a dopaminu, které zodpovídají za naši dobrou náladu a motivaci k výkonům, proto jsou u úzkostných poruch tyto deficity znát.

Spouštěčem úzkosti mohou být akutní stresové situace, nedostatek spánku, strach z budoucnosti či strach o své blízké vlivem traumatizujících událostí. Někteří lidé jsou ale více úzkostnější a s chronickou úzkostí se potýkají celý život, úzkosti pak u nich mohou spustit i nepatrné nebo těžko rozpoznatelné podněty. Přesto vždy stojí za to s příčinami těchto potíží psychoterapeuticky pracovat. Úzkostní lidé se cíleně vyhýbají některým situacím, protože vědí, že v nich vzbuzují tento typ pocitů. S úzkostí je třeba také pracovat v případě autistických osob včetně těch s vysoce funkčním autismem, které mohou pociťovat silnou úzkost mimo svou komfortní zónu.

Příznaky úzkosti

Mezi typické příznaky úzkosti patří:

Zažili jste někdy stav, kdy vám po zádech směrem od hlavy a krku jezdilo tisíce bodavých jehel? Měli jste pocit, že máte v žaludku zabodnutý nůž a bojíte se, že zcela ztratíte vědomí a spadnete na zem jako gumový panák? Pak šlo o záchvat úzkosti.

Jak předcházet úzkosti a panickým atakám

Úzkosti přicházejí plíživě a vznikají náhle – často i bez zjevného odpovídajícího a jasně rozpoznatelného vnějšího podnětu, a proto jsou zákeřné. Životní styl citlivějších osob by proto měl být přizpůsoben těmto rizikům. V prvé řadě pomáhá eliminovat co nejvíce negativních stresových faktorů v životě, a pak je dobré zaměřit se také na pěstování odolnosti vůči stresu.

Úzkostní lidé umí se svou úzkostí pracovat tak, že se cíleně vyhýbají situacím mimo svou komfortní zónu, které v nich právě úzkostné stavy vyvolávají. To ale vždy není možné, proto úzkost často vyžaduje psychoterapii i psychiatrickou léčbu v podobě užívání psychofarmak. Navíc vyhýbání se různým situacím značně omezuje náš život, proto je dobré i s tímto v rámci psychoterapie pracovat. Co všechno můžete pro sebe udělat, abyste předcházeli úzkostem, anebo se je naučili sami zvládat?

Tipy a rady pro prevenci zvládání úzkostí:

Dbejte na zdravou životosprávu a dostatečný pitný režim.
Choďte brzy spát, vždy ve stejnou dobu, a snažte se spát osm hodin denně.
Věnujte se pravidelnému cvičení a pohybu na čerstvém vzduchu.
Vyhněte se alkoholu, nikotinu a kofeinu, které mají negativní vliv na naši nervovou soustavu.
Vyhýbejte se užívání návykových léků.
Vyhýbejte se situacím, které vás stresují, ale pracujte s možnostmi, jak se příliš neomezovat.
Nastavte si hranice a rituály, které vám pomohou cítit se v bezpečí.

Dodržujte pevně stanovený denní režim a nevystavujte se velkým změnám.
Nepřeceňujte své síly a naučte se druhým lidem říkat NE.
Nebraňte se užívání bylinné léčby.
Snažte se mít ve stravě dostatek vitamínů skupiny B a hořčíku, omega-3 mastných kyselin, vitaminu D a uklidňující gama-aminomáselné kyseliny (GABA – gamma-aminobutyric acid) a tryptofanu podporujícího tvorbu hormonu serotonin.
Začněte chodit na psychoterapii.
Věnujte se v průběhu dne tomu, co vás těší, a nezapomínejte na své koníčky.
Vyzkoušejte meditační techniky a práci s dechem.

Terapie úzkostných poruch

V případě diagnostikovaných úzkostných poruch, kdy již nezvládnete situaci sami, se nevyhnete psychiatrické léčbě. Ta v těžších případech spočívá v cílené medikaci a krátkodobém podávání anxiolytik, tedy léků proti úzkosti, které však vyvolávají závislost, anebo moderních antidepresiv, která lze užívat dlouhodobě. Někdy se nabízejí také antihistaminika, která pomáhají tlumit nepřiměřené úzkostné reakce a podporují dobrý spánek, aniž by na tyto léky vznikala závislost.

V prvé řadě by vám ale lékař měl nabídnout psychoterapii, vhodná je kognitivní behaviorální terapie, různé dynamické psychoterapeutické postupy a učení techniky mindfulness. Tato technika umožňuje větší všímavost vůči vlastnímu tělu a pocitům, což vám pomůže včas rozpoznat, co se děje a proč. Díky tomuto vodítku se pak snáz naučíte svým úzkostem nejen rozumět, ale také předcházet. Jakmile se úzkost dostaví, člověk by měl cíleně umět rozpoznat jak se cítí a proč, co v tuto chvíli může pro sebe udělat, aby nepropadl panice. Techniky zvládání úzkostí jsou velice důležité hlavně pro mladé lidi, kteří jsou pod tlakem současných nároků na výkon nebo očekávání společnosti, a také v případě ztráty životního zájmu a smyslu života.

Zdroje:

https://www.healthline.com/nutrition/16-ways-relieve-stress-anxiety#3.-Minimize-phone-use-and-screen-time
Rüegg J. C. Mozek, duše a tělo. Portál, Praha 2020.
https://www.medicalnewstoday.com/articles/323454
https://www.healthdirect.gov.au/anxiety
https://www.healthline.com/health/anxiety
https://www.healthline.com/health/anxiety-symptoms#symptoms
https://psychiatrie.lf1.cuni.cz/file/6055/uzkostne-poruchy.pdf
https://www.wikiskripta.eu/w/%C3%9Azkostn%C3%A9_poruchy