Co je to stres

Stres je určité napětí, tlak či zátěž v životě každého z nás. Stresové podněty jsou součástí naší každodennosti a mají nejen negativní, ale i pozitivní vliv na naše výkony. Pozitivní stres označujeme pojmem eustres, zatímco negativnímu se říká distres. Vysoká míra stresu nebo jeho dlouhodobé působení nepřináší nic dobrého a může mít na lidské zdraví dopady v podobě nemoci. Stresové faktory vyvolávají odpovídající obrannou odpověď organismu, tedy nejrůznější psychické nebo fyzické reakce, které se navenek projevují v podobě mnoha symptomů. Tyto symptomy mohou být přechodného rázu, ale mohou být rovněž již příznakem rozvoje vážnějšího onemocnění vyvolaného stresem. Prvotní reakcí na velký stres, který avizuje nebezpečí či ohrožení života, je boj, nebo naopak útěk. Fyziologicky dojde k přirozenému a rychlému navýšení koncentrace stresových hormonů – adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu. Právě tyto hormony nás mohou „pěkně“ potrápit, pokud se dlouhodobě poruší jejich rovnováha v našem těle.

Co jsou spouštěče stresu?

Co vše v nás může spustit stresovou reakci a jaké podněty jsou v této souvislosti nejčastější? Obvykle jde o každodenní tlaky, například na výkon při studiu či v zaměstnání, o nejistotu výdělku peněz a finančního zabezpečení rodiny, problémy v partnerských vztazích a riziko rozchodu či rozvodu. Negativně se podepisují také nepříjemné faktory vnějšího prostředí, jako třeba pobyt v přílišném hluku, mezi alergeny, mezi blikajícími zářivkami, ve velkém chladu a vlhku či ve zcela neznámém prostředí, odkud se nemůžeme jen tak snadno dostat. Každého stresuje něco jiného s ohledem na základní výbavu člověka, tedy psychickou a fyzickou odolnost, citlivost nervové soustavy a předpoklady pro rozvoj různých fobií a traumatu.

Mezi významné spouštěče stresu patří například:

Stres může vyvolat i nejistota v životě a ztráta životní motivace, pak se stresorem může stát v podstatě cokoliv. Nejhorší jsou následky velkého a dlouhodobého stresu, který prožijeme od raného dětství. V těchto případech zpravidla dochází ke vzniku traumatu.

Jak probíhá stresová reakce

Stresová reakce má tři fáze: poplachovou reakci, fázi adaptace a fázi vyčerpání. V rámci poplachu se zvyšuje aktivita sympatických nervů, vyplavují se hormony dřeně nadledvin – adrenalin a noradrenalin – zrychluje se puls, stoupá krevní tlak, koncentrace hormonu kortizolu a koncentrace cukru v krvi. Těmito fyziologickými procesy se tělo zcela přirozeně připravuje na již zmíněný boj, nebo útěk v případě nebezpečí, které zaznamenává.

Fáze adaptace je však poněkud zrádná, protože jedinec žijící dlouhodobě ve stresu si to někdy ani neuvědomuje a danému stavu se přizpůsobil. To ale neznamená, že náhle přestanou působit negativní účinky stresu. Právě proto pak mnohdy zcela nečekaně dochází k psychickému zhroucení – to když dlouhodobě nedbáme na potřeby svého těla, které žilo delší čas z rezerv, které se vyčerpaly.

Při dlouhodobém zásobování těla vysokými dávkami stresových hormonů pak může dojít k celkovému šoku, který je důsledkem této nerovnováhy hormonů. I posttraumatická stresová porucha má na základě vědeckých poznatků fyziologický základ spočívající v narušeném procesu tvorby hormonů.

Jak se projevuje stres

Mezi typické příznaky stresu patří:

únava,
sklony k depresím a naprosté pasivitě,
ztráta životní motivace a nechuť pouštět se do čehokoliv nového,
ztráta zájmu o své okolí,
snadná rozrušitelnost a podrážděnost,
zrychlení tepu a zvýšení krevního tlaku i hladiny cukru v krvi,
arytmie a bušení srdce,
třes, křeče, pocity mravenčení kůže,
mdloby,
bolesti zad,
sklony k průjmům či naopak k zácpě,

bolest hlavy,
bolest žaludku,
ekzém a svědění kůže,
mozková mlha,
pocit tísně na hrudi a nemožnost se nadechnout,
slabost v končetinách,
pocity konkrétního strachu nebo nedefinovatelné úzkosti,
silnější projevy emocí jako pláč, hněv, křik,
výbuchy vzteku nebo naopak rezignace a uzavřenost,
ztráta sexuálního zájmu,
problémy se soustředěním a rozhodováním,
neurotické projevy, neklid a poruchy spánku.

Tyto příznaky, obzvláště jsou-li dlouhodobě přehlíženy, mohou vést ke vzniku psychosomatických nemocí, duševnímu či fyzickému vyčerpání a k dalším závažnějším následkům stresu, například v podobě civilizačních či autoimunitních onemocnění.

Důsledky dlouhodobého působení stresu

Dlouhodobě zvýšené hladiny hormonu kortizolu mohou vyvolat rozvoj diabetu 2. typu, způsobovat přibývání na váze, podporovat vznik osteoporózy nebo náhlého infarktu či cévní mozkové příhody. Hrozí také závislost na alkoholu, cigaretách či jiných drogách, pomocí nichž si někteří lidé chronický stres kompenzují. Nicméně nadměrné kouření a pití alkoholu vede k riziku rozvoje dalších zdravotních problémů včetně rakoviny slinivky nebo plic.

Velmi často se v důsledku dlouhodobého vystavení organismus stresu setkáváme s projevy psychosomatického onemocnění. Může jít o:

Zcela běžné jsou poruchy v sexuální oblasti, například ztráta libida nebo poruchy erekce. Vlivem přejídání, které může kompenzovat stres, dochází k nadváze či obezitě a z nich vyplývajícím zdravotním rizikům.

Častým následkem stresu jsou psychologické a psychiatrické diagnózy, například:

V krajním případě hrozí jedinci vystavenému silnému a dlouhodobému stresu naprostá ztráta životní motivace, smyslu života a vůle, takže se může uchýlit až k úvahám či dokonce pokusu o sebevraždu.

Prevence stresu v každodenním životě

Jak se účinně bránit stresu a nedovolit mu, aby negativně ovlivňoval váš život? Jedním z požadavků zaměstnavatelů při přijímání na různá pracovní místa je odolnost vůči stresu. Pokud patříte mezi silné osobnosti, které dokážou zvládat běžný stres na jedničku, můžete si pogratulovat. Jestliže ale víte, že vaše nervová soustava je citlivější nebo třeba řešíte následky traumatu z dětství, zkuste k sobě přistupovat s maximálním respektem a zcela bez výčitek se stresu vyhýbejte, jak jen můžete. Zařiďte si svůj život tak, abyste stres potkávali pokud možno v omezené míře. Citlivost vůči stresu je totiž obzvláště vysoká u osob, které se již v minulosti s jeho dramatickými účinky na svůj organismus setkaly.

V prvé řadě je potřeba zvolit takové zaměstnání, které vás baví a příliš nestresuje. Určitě byste se měli vyhnout nočním směnám nebo takové práci, která vyžaduje vysokou odolnost vůči stresu. Dále je nutné zařídit si klid a pohodu doma, takže se snažte přizpůsobit si veškeré okolnosti vašeho života tak, abyste byli vystaveni stresujícím situacím co nejméně. Pokud vás stresuje každodenní jízda autem do práce a trpíte za volantem úzkostí, jednoduše sami autem nejezděte a volte jiné způsoby dopravy. Důležitá je všímavost vůči vlastnímu tělu a svým pocitům, tzv. mindfulness. Naučte se s ní pracovat, velmi vám to pomůže.

Najděte si drobné každodenní radosti, které vám pomohou navodit klid:

V rámci prevence stresu také fungují domácí rituály, dostatek spánku – alespoň šest až osm hodin denně a ideálně s pravidelným uléháním a vstáváním v konkrétní čas, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a zdravá strava. Také je potřeba nezapomínat na pitný režim, nejlepší je čistá voda bez bublinek nebo uklidňující bylinkové čaje navozující pohodu.

Jak zvládnout stres

Pokud i přes veškerá preventivní opatření k vám zavítá stres se všemi svými negativními důsledky, je potřeba mu čelit a nenechat jej vás ovládnout. Prvním krokem je uvědomit si, že jste ve stresu a že na vás jisté okolnosti negativně působí. Pro řadu lidí je to obtížně rozpoznatelné a stres nevědomky přijmou do svých životů. Teprve ve chvíli, kdy se zhroutí, se zpětně začnou pídit po konkrétních spouštěčích stresu.

Jakmile na sobě pocítíte první negativní důsledky stresu, přemýšlejte nad tím, zda se dá z této stresující situace co nejrychleji dostat. Pokud to není možné a musíte například dopsat diplomovou práci, zvládnout drogovou závislost svého dítěte, čelit sexuálním útokům šéfa nebo se srovnat se smrtí svých rodičů, pak je určitě namístě vyhledat psychologickou pomoc, kde si lze ulevit cílenou psychoterapií, zejména kognitivní behaviorální terapií. Pomoci může i poradenství nebo již výše zmíněný mindfulness, což je metoda umožňující lépe si uvědomovat vlastní pocity a vnímat své tělo v daném okamžiku.