Co je to deprese

Deprese patří mezi nejčastější duševní onemocnění. Projevuje se změnami nálady, nezájmem až apatií a sníženou výkonností.

Deprese se liší od běžných změn nálad a nepříjemných pocitů pramenících z našeho každodenního prožívání, které zažívá každý z nás. Může ovlivnit všechny aspekty života, včetně vztahů s rodinou, přáteli a dalšími osobami v našem okolí. Také může vést k problémům ve škole a v práci.

Deprese může postihnout kohokoli a v jakémkoli věku. Lidé, kteří prožili nějaké traumatizující události, ztrátu blízké osoby či například zneužívání, mají větší pravděpodobnost, že se u nich deprese rozvine. Ženy mají větší pravděpodobnost výskytu deprese než muži.

Uvádí se, že deprese v Evropě patří mezi jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Deprese a duševní onemocnění obecně jsou navíc stále zatížené mnoha předsudky, což lidé trpící touto nemocí pochopitelně vnímají velmi negativně.

Deprese se může vyskytnout jednorázově nebo tzv. epizodicky. Onemocnění může ovlivňovat i roční období, často se objevuje na podzim či v zimních měsících. Podle míry závažnosti rozlišujeme několik kategorií deprese – obzvlášť rizikové je pak zvýšené riziko sebevražd. Konkrétně hovoříme o těchto formách deprese:

Depresivní epizoda: Projevuje se zejména sklíčeností, smutkem, netečností a ztrátou zájmu. Depresivní epizody dále můžeme dělit na lehké, středně těžké a těžké.

Rekurentní depresivní porucha: Hovoříme o ní tehdy, jestliže se objeví dvě a více depresivních epizod. I v tomto případě lze poruchu dál dělit dle míry její závažnosti.

Sezónní afektivní porucha: Jak už bylo uvedeno výše, tato forma se zpravidla objevuje na konci podzimu nebo v zimě. Projevuje se zejména nedostatkem energie a zvýšenou potřebou spánku a přibýváním na váze.

Perzistentní afektivní poruchy: Jde o přetrvávající poruchy nálad, mezi které patří cyklotymie a dystymie. Cyklotymií nazýváme alespoň dva roky trvající změny nálad s mírnými projevy fáze mánie a deprese. Dystymie je pak alespoň dva roky trvající, zároveň nepříliš závažná depresivní nálada.

Bipolární porucha: Při tomto onemocnění se střídají depresivní epizody s projevy sklíčenosti a manické fáze povznesené nálady, případně může dojít k jejich společnému výskytu, kdy hovoříme o smíšené epizodě.

Atypická deprese: O této poruše hovoříme tehdy, pokud fázi sklíčenosti občas probleskne i období veselejší nálady.

Podle mechanismu vzniku také rozdělujeme deprese na:    

• primární, které vznikají tzv. samy o sobě,
• sekundární, jež vznikají v důsledku jiného onemocnění – například epilepsie, či syndromu vyhoření.

Jak často se objevuje deprese v populaci

Podle statistik se s depresivní poruchou poty´ká zhruba 5–16 % osob. Ženy přitom trpí tímto onemocnění dvakrát častěji než muži. Více se vyskytuje u chronicky nemocny´ch, zejména u osob s onkologicky´m, srdečně-cévním, revmaticky´m či neurologicky´m onemocněním. Také jí častěji trpí lidé s chronicky´mi bolestmi či osoby závislé na alkoholu či jiny´ch návykovy´ch látkách. Negativně se na vzniku deprese podílí i hospitalizace.

Také existují určitá riziková období v životě jedince pro vy´skyt deprese – u žen jde mimo jiné o období šestinedělí a přechodu, u obou pohlaví pak o dobu dospívání a seniorní věk. Průměrny´ věk, kdy se projeví první depresivní epizoda, je zhruba 29 let, ovšem v poslední době klesá. V případě bipolárních poruch se první projevy onemocnění zpravidla objevují dříve. Pravděpodobnost nemoci se také odvíjí od genetického zatížení.

Jaké jsou příčiny deprese

V současnosti se má za to, že vznik deprese ovlivňuje mnoho faktorů. Jde jednak o ty genetické, byť v poslední době vědci předpokládají, že role genetiky je v této oblasti přeceňována. Další roli pak hrají psychologické aspekty, konkrétně povahové rysy jedince, jeho vy´chova, vzdělání a jiné vlastnosti. Podle jedné z teorií je deprese určity´m typem naučeného chování – tzv. naučená bezmoc. Deprese může propuknout po silně traumatizující události, v takovém případě hovoříme oexogenní depresi, ale také náhle a zdánlivě bezdůvodně – endogenní deprese.

Odborníci hovoří nejen o příčinách deprese, ale také o jejich rizikových faktorech. Tyto aspekty se ovšem mohou shodovat, tedy příčinou, ale zároveň rizikovým faktorem mohou například být některá onemocnění.

Mezi další rizikové faktory rozvoje depresivní poruchy patří:    

• předchozí depresivní epizody,
• chronické úzkostné poruchy v dětství a mládí,
• náročné životní okolnosti (například ztráta blízkého člověka, ztráta zaměstnání, chronická zátěž na pracovišti či jinde),
• nespavost,
• nedostatečná či zcela chybějící sociální podpora,
• diskriminace,
• osamělost,
• nedostatek světla (což může vést k tzv. zimní depresi).

Deprese může souviset i s ekonomickými faktory. S onemocněním se častěji potýkají lidé s nižším vzděláním a příjmy či lidé dlouhodobě nezaměstnaní.

Pochopitelně ne každý jedinec s depresí pociťuje všechny tyto příznaky. Někdo jich pociťuje více, jiný méně. V případě deprese nicméně symptomy výrazně zasahují do našeho dennodenního fungování a způsobují nám značné potíže.

Deprese se může projevovat rozlišně u žen i a mužů. Sice každý jedinec pociťuje depresivní pocity, nicméně způsob, jak se s nimi vyrovnává, se může lišit. Muži mají větší tendenci projevovat spíše vztek a podráždění než smutek. Také ve snaze vyrovnat se s nepříjemnými pocity častěji sahají po alkoholu či drogách.

Psychické potíže se také často mohou projevovat určitou somatizací – bušením srdce, svíráním na hrudi, dlouhotrvajícími bolestmi hlavy, zažívacími problémy.

Závažnost a četnost příznaků se liší podle dané osobnosti jedince, typu jeho nemoci a jejího stadia. Pokud pociťujete popsané příznaky a ty se delší dobu nelepší, respektive máte ve svém okolí někoho s projevy deprese, vyhledejte odborníka.

Dokážeme se před depresí chránit?

Jednoduchá prevence deprese neexistuje, protože ji ovlivňuje příliš mnoho faktorů. Ovšem existují některé mechanismy, které nás mohou do jisté míry ochránit. V té souvislosti hovoříme o tzv. resilienci, tedy míře odolnosti vůči negativním vlivům. Resilience vysvětluje, proč se někteří se lidé zvládnou vyrovnat i s velmi závažnými tragickými situacemi, aniž by podlehli depresivním stavům.

Mezi ochranné faktory patří mj. stabilní okruh přátel a určité sociální zázemí, schopnost požádat blízké o pomoc, materiální jistota, vyvážený duševní život a sebedůvěra, smysl pro humor. Roli také hraje zdravý životní styl – zdravá strava a dostatek pohybových aktivit, dostatek spánku, nekouření a omezená konzumace alkoholu.

Pro zvládání deprese a posilování celkové pohody je důležité dodržovat následující pravidla:    

• Věnovat se činnostem, které nám dříve činily radost.
• Udržovat kontakt s našimi přáteli i rodinou.
• Pravidelně se hýbat, i kdyby mělo jít pouze o krátké procházky.
• Co nejvíce dodržovat pravidelný režim v jídle i spánku.
• Vyhýbat se nebo alespoň omezit konzumaci alkoholu a nepoužívat nelegální drogy.
• Promluvit si o svých problémech s některým z našich blízkých
• Vyhledat lékaře a svěřit se mu se svými potížemi.

Možnosti léčby deprese

Podle tíže depresivní poruchy lze volit různé typy léčby. Lékař obvykle navrhne pouze podpůrnou psychoterapii a dál pacienta sleduje, jestliže:

• pacient má méně projevů deprese,
• jeho potíže jsou pouze občasné a trvají kratší dobu než dva týdny,
• potíže se objevily nedávno a je zjevná jejich vyvolávající příčina,
• má ve svém okolí dostatečnou sociální podporu a nemá sebedestruktivní myšlenky.

Aktivní léčbu pak (praktický lékař) navrhne tehdy:

• pokud se u pacienta objevuje více příznaků, které jsou dlouhodobé,
• v rodině se vyskytují deprese či jiné poruchy nálad,
• pacient má slabou sociální podporu a občasné sebedestruktivní myšlenky.

V případě závažnějších příznaků je namístě se svěřit do péče psychiatra:

• pokud se pacient nezvládá o sebe starat,
• depresivní příhoda se v jeho životě opakuje po kratší době,
• doprovází jej myšlenky na sebevraždu.

Mezi konkrétní možnosti léčby řadíme:

Psychoterapii: Ať už podpůrná nebo specifická psychoterapie by měla být součástí léčby každého pacienta. Jde o určitou systematickou práci s pacientem po dobu 12 až 16 týdnů, kdy v akutní fázi mírně až středně těžké deprese má srovnatelné účinky jako terapie pomocí léků.

Fototerapii: Tuto metodu lékař společně s léky volí zejména u sezónní afektivní poruchy.

Tělesné cvičení: Existuje stále více důkazů, že pravidelné dennodenní cvičení pomáhá zejména u lehčí formy deprese.

Léčbu pomocí léčivých přípravků: U středně těžkých až těžkých forem deprese lékař zpravidla přistupuje k léčbě pomocí antidepresiv. V některých případech lze však léčbu nasadit i u lehkých forem nemoci. Léky se podávají jednak v akutní fázi onemocnění, tak případně i v její udržovací fázi (profylakse) ve snaze zabránit návratu nemoci. Výběr léků je pochopitelně individuální a záleží na mnoha okolnostech.

Zdroje:

1. https://www.nzip.cz/clanek/682-deprese-formy-a-prubeh
2. https://www.wikiskripta.eu/w/Deprese
3. https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/deprese-priznaky-druhy-a-lecba/
4. https://www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy-od-2013/Deprese_2013.pdf
5. https://www.nzip.cz/clanek/681-deprese-vznik-prevence-a-rizikove-faktory
6. https://www.psyon.cz/deprese/
7. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/depression
8. https://www.healthline.com/health/depression#treatment