Co je to deprese

Deprese patří mezi nejčastější duševní onemocnění. Projevuje se změnami nálady, nezájmem až apatií a sníženou výkonností.

Deprese se liší od běžných změn nálad a nepříjemných pocitů pramenících z našeho každodenního prožívání, které zažívá každý z nás. Může ovlivnit všechny aspekty života, včetně vztahů s rodinou, přáteli a dalšími osobami v našem okolí. Také může vést k problémům ve škole a v práci.

Deprese může postihnout kohokoli a v jakémkoli věku. Lidé, kteří prožili nějaké traumatizující události, ztrátu blízké osoby či například zneužívání, mají větší pravděpodobnost, že se u nich deprese rozvine. Ženy mají větší pravděpodobnost výskytu deprese než muži.

Uvádí se, že deprese v Evropě patří mezi jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Deprese a duševní onemocnění obecně jsou navíc stále zatížené mnoha předsudky, což lidé trpící touto nemocí pochopitelně vnímají velmi negativně.

Deprese se může vyskytnout jednorázově nebo tzv. epizodicky. Onemocnění může ovlivňovat i roční období, často se objevuje na podzim či v zimních měsících. Podle míry závažnosti rozlišujeme několik kategorií deprese – obzvlášť rizikové je pak zvýšené riziko sebevražd. Konkrétně hovoříme o těchto formách deprese:

Depresivní epizoda: Projevuje se zejména sklíčeností, smutkem, netečností a ztrátou zájmu. Depresivní epizody dále můžeme dělit na lehké, středně těžké a těžké.
Rekurentní depresivní porucha: Hovoříme o ní tehdy, jestliže se objeví dvě a více depresivních epizod. I v tomto případě lze poruchu dál dělit dle míry její závažnosti.
Sezónní afektivní porucha: Jak už bylo uvedeno výše, tato forma se zpravidla objevuje na konci podzimu nebo v zimě. Projevuje se zejména nedostatkem energie a zvýšenou potřebou spánku a přibýváním na váze.
Perzistentní afektivní poruchy: Jde o přetrvávající poruchy nálad, mezi které patří cyklotymie a dystymie. Cyklotymií nazýváme alespoň dva roky trvající změny nálad s mírnými projevy fáze mánie a deprese. Dystymie je pak alespoň dva roky trvající, zároveň nepříliš závažná depresivní nálada.
Bipolární porucha: Při tomto onemocnění se střídají depresivní epizody s projevy sklíčenosti a manické fáze povznesené nálady, případně může dojít k jejich společnému výskytu, kdy hovoříme o smíšené epizodě.
Atypická deprese: O této poruše hovoříme tehdy, pokud fázi sklíčenosti občas probleskne i období veselejší nálady.

Podle mechanismu vzniku také rozdělujeme deprese na:

Jak často se objevuje deprese v populaci

Podle statistik se s depresivní poruchou potýká zhruba 5–16 % osob. Ženy přitom trpí tímto onemocnění dvakrát častěji než muži. Více se vyskytuje u chronicky nemocných, zejména u osob s onkologickým, srdečně-cévním, revmatickým či neurologickým onemocněním. Také jí častěji trpí lidé s chronickými bolestmi či osoby závislé na alkoholu či jiných návykových látkách. Negativně se na vzniku deprese podílí i hospitalizace.

Také existují určitá riziková období v životě jedince pro výskyt deprese – u žen jde mimo jiné o období šestinedělí a přechodu, u obou pohlaví pak o dobu dospívání a seniorní věk. Průměrný věk, kdy se projeví první depresivní epizoda, je zhruba 29 let, ovšem v poslední době klesá. V případě bipolárních poruch se první projevy onemocnění zpravidla objevují dříve. Pravděpodobnost nemoci se také odvíjí od genetického zatížení.

Jaké jsou příčiny deprese

V současnosti se má za to, že vznik deprese ovlivňuje mnoho faktorů. Jde jednak o ty genetické, byť v poslední době vědci předpokládají, že role genetiky je v této oblasti přeceňována. Další roli pak hrají psychologické aspekty, konkrétně povahové rysy jedince, jeho výchova, vzdělání a jiné vlastnosti. Podle jedné z teorií je deprese určitým typem naučeného chování – tzv. naučená bezmoc. Deprese může propuknout po silně traumatizující události, v takovém případě hovoříme oexogenní depresi, ale také náhle a zdánlivě bezdůvodně – endogenní deprese.

Dostupné zdroje hovoří o těchto konkrétních příčinách rozvoje deprese:

Chemická nerovnováha v mozku: Tento stav se u osob trpících depresí může vyskytovat v částech řídících náladu, myšlenky, spánek, chuť k jídlu či chování.
Hladiny hormonů: Riziko deprese může zvyšovat změna hladiny ženských pohlavních hormonů, a to jednak v důsledku menstruačního cyklu, dále v období po porodu či před a v průběhu menopauzy.
Rodinná zátěž: Větší riziko výskytu deprese se objevuje u osob, u nichž se toto onemocnění či jiné poruchy nálad vyskytly již dříve v rodině.
Trauma z raného dětství: Některé události ovlivňují, jaký způsobem se naše tělo vyrovnává se strachem a stresovými situacemi.

Struktura mozku: Podle některých teorií máme větší riziko vzniku deprese, pokud máme méně aktivní čelní lalok. Ovšem nepanuje shoda na tom, zda k této odchylce dochází před nebo po nástupu depresivních příznaků.
Zdravotní stav: Některé nemoci mohou zvyšovat riziko rozvoje deprese, jde zejména o chronická onemocnění, nespavost, chronickou bolest, Parkinsonovu chorobu, náhlou mozkovou příhodu, infarkt či onkologické onemocnění.
Užívání návykových látek: Alkohol či jiné látky mohou zvyšovat riziko deprese.
Chronická bolest: Bolest ať už fyzického nebo psychického charakteru může vyvolat depresi.

Odborníci hovoří nejen o příčinách deprese, ale také o jejich rizikových faktorech. Tyto aspekty se ovšem mohou shodovat, tedy příčinou, ale zároveň rizikovým faktorem mohou například být některá onemocnění.

Mezi další rizikové faktory rozvoje depresivní poruchy patří:

Deprese může souviset i s ekonomickými faktory. S onemocněním se častěji potýkají lidé s nižším vzděláním a příjmy či lidé dlouhodobě nezaměstnaní.

Pochopitelně ne každý jedinec s depresí pociťuje všechny tyto příznaky. Někdo jich pociťuje více, jiný méně. V případě deprese nicméně symptomy výrazně zasahují do našeho dennodenního fungování a způsobují nám značné potíže.

Deprese také může vyvolat další změny nálad či chování. Jde například o:

Deprese se může projevovat rozlišně u žen i a mužů. Sice každý jedinec pociťuje depresivní pocity, nicméně způsob, jak se s nimi vyrovnává, se může lišit. Muži mají větší tendenci projevovat spíše vztek a podráždění než smutek. Také ve snaze vyrovnat se s nepříjemnými pocity častěji sahají po alkoholu či drogách.

Psychické potíže se také často mohou projevovat určitou somatizací – bušením srdce, svíráním na hrudi, dlouhotrvajícími bolestmi hlavy, zažívacími problémy.

Závažnost a četnost příznaků se liší podle dané osobnosti jedince, typu jeho nemoci a jejího stadia. Pokud pociťujete popsané příznaky a ty se delší dobu nelepší, respektive máte ve svém okolí někoho s projevy deprese, vyhledejte odborníka.

Dokážeme se před depresí chránit?

Jednoduchá prevence deprese neexistuje, protože ji ovlivňuje příliš mnoho faktorů. Ovšem existují některé mechanismy, které nás mohou do jisté míry ochránit. V té souvislosti hovoříme o tzv. resilienci, tedy míře odolnosti vůči negativním vlivům. Resilience vysvětluje, proč se někteří se lidé zvládnou vyrovnat i s velmi závažnými tragickými situacemi, aniž by podlehli depresivním stavům.

Mezi ochranné faktory patří mj. stabilní okruh přátel a určité sociální zázemí, schopnost požádat blízké o pomoc, materiální jistota, vyvážený duševní život a sebedůvěra, smysl pro humor. Roli také hraje zdravý životní styl – zdravá strava a dostatek pohybových aktivit, dostatek spánku, nekouření a omezená konzumace alkoholu.

Pro zvládání deprese a posilování celkové pohody je důležité dodržovat následující pravidla:

Možnosti léčby deprese

Podle tíže depresivní poruchy lze volit různé typy léčby. Lékař obvykle navrhne pouze podpůrnou psychoterapii a dál pacienta sleduje, jestliže:

Aktivní léčbu pak (praktický lékař) navrhne tehdy:

V případě závažnějších příznaků je namístě se svěřit do péče psychiatra:

Mezi konkrétní možnosti léčby řadíme:

Psychoterapii: Ať už podpůrná nebo specifická psychoterapie by měla být součástí léčby každého pacienta. Jde o určitou systematickou práci s pacientem po dobu 12 až 16 týdnů, kdy v akutní fázi mírně až středně těžké deprese má srovnatelné účinky jako terapie pomocí léků.
Fototerapii: Tuto metodu lékař společně s léky volí zejména u sezónní afektivní poruchy.
Tělesné cvičení: Existuje stále více důkazů, že pravidelné dennodenní cvičení pomáhá zejména u lehčí formy deprese.
Léčbu pomocí léčivých přípravků: U středně těžkých až těžkých forem deprese lékař zpravidla přistupuje k léčbě pomocí antidepresiv. V některých případech lze však léčbu nasadit i u lehkých forem nemoci. Léky se podávají jednak v akutní fázi onemocnění, tak případně i v její udržovací fázi (profylakse) ve snaze zabránit návratu nemoci. Výběr léků je pochopitelně individuální a záleží na mnoha okolnostech.